Nedostatečně léčená nebo neléčená bolest ovlivňuje život nemocného i všech jeho blízkých, ničí partnerské vztahy, omezuje životní aktivity.
Dnešní medicína je schopna zmírnit bolest na dobře snesitelnou míru u více než 95 % pacientů. Skutečná "úspěšnost" léčby je však v ČR podstatně nižší (některé průzkumy naznačují, že je bolest dobře mírněna pouze u 30-50 % pacientů), což je způsobeno neznalostí pacientů, jejich blízkých i lékařů o možnostech účinné léčby bolesti, zažitými mýty o užívání některých léků a nevhodný způsob komunikace lékaře s pacientem. Mnozí pacienti se navíc nesprávně domnívají, že jejich bolest je neléčitelná.
Bolest je subjektivní a každý ji vnímá jinak. Pro její úspěšnou léčbu je důležité její správné zhodnocení. Nejčastěji je k měření síly bolesti používána:
- Vizuální analogová škála - pacient na deseticentimetrové úsečce označí, kam by zařadil svou bolest z hlediska její síly od 0 ("žádná bolest") do 10 ("nejhorší bolest, jakou si dovede představit").
Pacient s chronickou bolestí by si měl vést deník, do kterého zaznamenává sílu bolesti a komplikace, které s bolestí souvisejí (např. omezení v aktivitách, délka nepřerušovaného spánku, nepříjemné sny, svědění, nevolnost, zácpa, problémy s příjmem potravy a tekutin).
Základem léčby bolesti je podávání analgetik, léků odstraňujících či zmírňujících bolest.
Podle síly bolesti jsou nasazována analgetika různého stupně účinnosti:
- nejslabšími jsou neopioidní analgetika (např. Paralen, Aspirin, Acylpyrin, Ibuprofen)
- pro léčbu středně silné až silné bolesti se potom užívají opioidní analgetika různé síly (od slabých, jako např. tramadol, až po silné, jako morfin či fentanyl).
Opioidy
Je až neuvěřitelné, kolika mýty je použití opioidů v léčbě bolesti opředeno. Lidé vyjadřují nejčastěji obavy z nežádoucích účinků, které pramení "z doslechu či od známých". Drtivá většina je však neopodstatněná a opioidy mohou představovat účinnou a bezpečnou léčbu. Nehodí se samozřejmě pro všechny typy chronické bolesti a rozhodnutí je v rukou lékaře, ale obavy z opioidů jsou jedním z důvodů její nedostatečné léčby, a proto bychom si o této skupině analgetik mohli říci více.
Ke svému názvu tato skupina léků přišla díky podobnosti účinku s opiem, přírodním alkaloidem získávaným z nezralých makovic. Dříve se těmto lékům říkalo opiáty.
Analgetického účinku opia využívá lidstvo již několik tisíciletí. Poměrně nedávno bylo zjištěno, že v lidském těle jsou za určitých okolností vyráběny a uvolňovány látky s účinkem velice podobným opiu. Tyto tzv. endogenní opioidy (např. endorfiny) organismus využívá jako určitou "samoléčbu" bolesti v případech, kdy bolest ztratila svou varovnou funkci a naopak by bránila určitému účelnému jednání (bez působení endogenních opioidů by byla zcela nesnesitelná např. bolest při porodu). Mírnění neúčelné bolesti opioidy je tedy přirozeným, evolucí vzniklým obranným mechanismem. U některých pacientů je ale bolest tak silná, že musíme k jejímu zmírnění tělu dodávat další opioidy. Pokud ke zmírnění bolesti nestačila slabší analgetika a pomocné léky, je nasazení opioidů plně oprávněné. Všechna opioidní analgetika může předepsat kterýkoliv lékař.
Způsoby podávání opioidních analgetik
Neinvazivní
- Perorálně (ústy) lze podat tablety, kapky, sirup
- Transdermálně (přes kůži), kdy se lék postupně uvolňuje z náplasti.
- Rektálně (do konečníku) lze podat čípky a rovněž některé tablety.
Invazivní
- Injekční
Perorální podání
Při perorálním podání se lék přijímá ústy a účinná látka se vstřebává ze zažívacího traktu.
Nevýhodou tohoto způsobu podávání je např.: nepříjemná chuť léku, dráždění žaludeční sliznice, nebo pomalejší vstřebávání (nástup léku je za 15 až 20 minut od podání). Vstřebávání léku v trávicím systému může být ovlivněno různými faktory: chemickými vlastnostmi léčiv; zda jste sytý nebo máte prázdný žaludek (může dojít k podráždění sliznice žaludku); současnou konzumací alkoholických nápojů či roztoků s CO2, které zrychlují vstřebávání.
Nejznámějším a nejvíce užívaným perorálním silným opioidním analgetikem je morfin. V současné době jsou k dispozici tablety s postupným uvolňováním účinné látky, které zajišťují 12- až 24-hodinový účinek.
Perorální podávání léku se neaplikuje, jestliže pacient zvrací, je napojen na žaludeční nebo krevní odsávání nebo je v bezvědomí či není schopen polykat.
Transdermální podání
Lékovou formou při transdermálním podání je náplast, ze které se lék postupně uvolňuje do organismu přes nepoškozenou kůži, a to po dobu 72 hodin. Účinným lékem v náplasti není morfin, ale jiné opioidní analgetikum. Výhodou této aplikace je, že je neinvazivní, vyhýbá se první metabolické cestě játry a snižuje vliv nežádoucích účinků na trávicí trakt. Rozeznáváme různé druhy náplastí. Tato forma aplikace je vhodná pro všechny pacienty s chronickou bolestí vyžadující léčbu opioidy. Léčba chronické bolesti je při použití náplasti účinná již při nízké dávce léku a často je doprovázena nižším výskytem vedlejších účinků ve srovnání s perorální léčbou. Jednoduchá a pohodlná aplikace spojená s výměnou náplasti 1x za 3 dny méně omezuje denní aktivity pacienta.
Složení náplastí:
- Rezervoárový systém - skládá se z více vrstev: krycí fólie, adhezívní vrstva, membrána, která kontroluje rychlost uvolňování léku, samotný rezervoár a povrchová krycí vrstva.
- Matrixový systém - je druhým typem náplasti, který využívá novou technologii, tzv. matrixovou náplast. Skládá se z tří vrstev: krycí fólie, adhezívního matrixu a krycí vrstvy. Je užší a menší než náplast s rezervoárem.
Náplasti jsou lehce aplikovatelné a mají vynikající přilnavost na kůži.
Rektální podání
Rektální vstřebávání léku je obdobné jako vstřebávání perorální. Tento typ podávání je užitečný například při léčbě akutní bolesti anebo pronikavé bolesti u pacientů, u kterých se nedají použít rychle účinné orální preparáty a bolest je kontrolovaná transdermálně nebo parenterálně podávaným léčivem.
Parenterální podání
Podávání léku mimo trávicí trakt. Nejčastější formou je injekční aplikace léku. Rozeznáváme tyto druhy injekční aplikace:
Intradermální - přímo do kůže, těsně pod epidermis (vrchní vrstvu kůže) se vpichuje malé množství látky 0,1 - 0,5 ml. Místem vpichu může být: kůže předloktí, ramene, břicha, horní část hrudníku a oblast lopatek.
Subkutánní - pod kůži se aplikují léky ve vodním roztoku v množství 1 - 5 ml. Tato metoda se používá při aplikaci narkotik, inzulínu, heparinu, očkovacích vakcín…Místem aplikace jsou nejčastěji oblast břicha nebo lopatek v horní části zad. Ke vpichu se používá jehla dlouhá 3 cm, která má delší a ostřejší hrot.
Intramuskulární - injekce do svalu. Injekční aplikací se léčivo rychleji absorbuje oproti prvním dvěma zmíněným způsobům podání.Tímto způsobem se může podávat větší množství tekutin (1 až 20 ml). Ke vpichu se používá jehla dlouhá 4 až 6 cm, která má delší a ostřejší hrot.
Intravenózní - aplikace léku ve formě vodního roztoku přímo do žíly. Injekci aplikuje lékař, s jeho pověřením a podle zkušeností i zdravotní sestra.
Intraarteriální - aplikace do tepny, kterou může vykonat jen příslušný specialista. Nejčastěji se tímto způsobem aplikují kontrastní látky nebo cytostatika.
Intraspinální - aplikace do míšního kanálu, používá se k podávání lokálního anestetika.
Intraartikulární - aplikace do kloubní štěrbiny, tímto způsobem se podávají léky při onemocnění příslušného kloubu.
Účinnost a bezpečnost použití opioidů
O použití opioidních analgetik rozhoduje vždy lékař. Při správném používání představují účinné a bezpečné léky. Řadě pacientů trpících středně silnou až silnou chronickou bolestí umožňuje účinná léčba opioidními analgetiky návrat do normálního života, snadnější vykonávání běžných denních aktivit či zlepšení kvality spánku.
Příklad 1/ Zlepšení kvality spánku *

V průběhu léčby silnými opioidními analgetiky se v porovnání s předcházející léčbou výrazně zvýšil počet pacientů s nádorovou bolestí, kteří uvedli, že díky účinně léčené bolesti mohou klidně spát.
Příklad 2/ Snadnější vykonávání běžné denní činnosti *

Procento pacientů, kterým úleva od chronické nenádorové bolesti umožnila lépe vykonávat běžnou denní činnost, se v průběhu léčby silnými opioidními analgetiky zvýšilo z 29 na 85,2%.
* Postmarketingové sledování zaměřené na hodnocení kvality života v průběhu analgetické léčby u pacientů s chronickou bolestí, Závěrečná zpráva, Cegedim CZ, 2002
Po zahájení léčby opioidy se mohou objevit různé nežádoucí účinky. Mnohé z nich však mají přechodný charakter a obvykle vymizí během jednoho až dvou týdnů. Výskyt nežádoucích účinků tedy není důvodem k přerušení léčby opioidy, ale k jejich aktivní léčbě. Proto je nutné o všech těchto obtížích hovořit s lékařem.
- Zácpa. Je nejčastějším průvodním jevem. Vyskytuje se přibližně u poloviny pacientů léčených opioidními analgetiky a na rozdíl od jiných nežádoucích účinků zpravidla přetrvává. Při volbě opioidního analgetika je dobré vědět, že jsou takové, které vyvolávají zácpu méně často než jiné opioidy. Riziko zácpy snižují potraviny s vysokým obsahem vlákniny a pravidelná tělesná aktivita. Řada pacientů však musí v průběhu léčby užívat léky proti zácpě, tzv. projímadla. Podmínkou jejich účinku je dostatečný příjem tekutin.
- Nevolnost a zvracení. Bývá nejčastější v prvním týdnu léčby a většinou spontánně odezní. Někdy je při zahájení léčby nutné používat léky proti nevolnosti a zvracení. Někteří pacienti musí tuto léčbu užívat po celou dobu užívání silných opioidních analgetik.
- Sucho v ústech. Vyskytuje se zřídka a je způsobené poklesem tvorby slin. V průběhu léčby obvykle ustupuje.
- Celkový útlum, ospalost. Podobně jako ostatní nežádoucí účinky bývá i celková utlumenost nejvýraznější v prvních dnech podávání opioidů, popř. po zvýšení podávané dávky. Během týdne tyto potíže obvykle odezní. Výraznější útlum vidíme u pacientů léčených vysokými dávkami opioidů.
V současné době je v ČR k dispozici více druhů opioidních analgetik. Pokud je léčba nedostatečně účinná nebo je spojena s výskytem vedlejších účinků (např. nevolnost, zvracení, zácpa, utlumenost), je vhodné léčbu upravit nebo zvolit jiné opioidní analgetikum. Často se právě touto změnou dosáhne zmírnění bolesti či omezení výskytu doprovodných obtíží.

